Ďáblovo útočiště

Starší a moudřejší

2010-06-11T01:53:00.000-07:00

Už jsou mu čtyři roky...

...je starší, moudřejší... (ha ha ha:-))

A má se pořád fajn!

Návštěva v Dejvicích

2009-07-21T05:18:00.000-07:00

Elliot už nebyl u našich v Dejvicích docela slušnou řádku dní. Teď jsme ale všichni odjížděli na Festival Fantazie v Chotěboři a tak se sestra a švagr uvolili na deset dnů k hlídání (i když ne zcela bez poznámek:-)). Z vyprávění nicméně soudíme, že bylo všechno víceméně v pořádku a hlavně že si Elliot krásně hrál s Ondrou, mým ročním synovcem. Tím si trochu zvedl reputaci u sestry, ale prý jen do té doby, než mu opět musela uklízet záchodek:-).

Pár fotek od švagra Igora (www.igorfaltus.com):

Je tu jaro, skoro léto...

2009-05-21T11:34:00.001-07:00

Jak přišlo teplo, začali jsme otevírat všechna okna a i na dveře na balkón přišla řada. Nejprve jsme měli strach, ale nemáme tam žádný parapet, kam by se mohl snažit skočit, jsou tam pouze mřížky a Elliot z podlahy na balkóně vidí rovnou dolů, takže myslím, že se nakonec bát nemusíme, že by někde čistě náhodou nevypočítal skok a spadnul dolů. Je fakt, že pozorovat ho, když vystrkuje hlavičku a sleduje ptáky, je pro všechny obyvatele bytu děsivé, ale po nějaké době jsme začali kocourovi skoro věřit, že je chytrý:-). Dokonce už i nějaké mouchy tam lovil, ale vždycky si dává bedlivý pozor, aby byl od okraje balkónu dostatečně daleko. Stejně ale pořád koukáme, kde ten kocour je, když jsou dveře otevřené :-).
Jinak je všechno v nejlepším pořádku. Stroupky zmizely beze stopy, většina obyvatel bytu je z Elliota vysloveně nadšená, jen línat by teď asi mohl méně. A řekla bych, že taky maličko tloustne. ;-)

Pohladit, polaskat...

2009-03-02T06:57:00.000-08:00

Další úžasné kočičí video...

Pozdě, ale přece!

2009-02-06T07:55:00.000-08:00

Z nového bydlení bych chtěla přidat nějaké fotky... Elliot je tu už skutečně doma, je spokojený a už mu ani tolik nevadí, když se občas převáží z místa na místo (z nového domova do starého a zpátky). Když jsme se nastěhovali, velkou záhadou byla třeba taková pračka, kterou máme v kuchyni:

Elliot je ještě občas trochu vyplašený z věcí, které nezná a z lidí, kteří často chodí na návštěvu, ale většinu změn zvládá dobře a v závěru je to věčně spokojený kocour, který labužnicky polehává (nejlépe po čistém oblečení):

... často si hraje (nejlepší je se při lovení myši válet po lině v kuchyni):

...i když nakonec bohatě postačí i koberec v pokoji (který je moc fajn taky na broušení drápků a psina je, když se to páníčkové snaží zakázat):

Dokonce se často chová vysoce důstojně (ale většinou to bývá jen taková přetvářka):

Co se musí nechat, je to kocour čistotný (a to bez přetvářek):

A co je na novém domově v osmém patře jednou z nejlepších věcí? No přece ten výhled!!!

Stěhování

2008-12-19T04:47:00.000-08:00

Tak první pokus o odstěhování se dopadl víc než dobře. Byla jsem mnohem nervóznější než Elliot, který sice celou cestu vytrvale mňoukal (spíš by se možná hodilo přirovnání "křičel jako malé děcko, které někdo mučí"), ale jakmile jsme přijeli na místo, zvykl si až neuvěřitelně rychle. První půl hodinu se tvářil nejistě, ale pak začal normálně žrát i hrát si, a se všemi novými členy domácnosti se skamarádil téměř ihned (myslím, že se na něj i docela těšili:-)). Zpočátku za mnou hodně chodil a nelíbilo se mu, když jsem se zavřela například v koupelně, ale postupem času pochopil, že nový byt nemusí nutně znamenat nový problém - a teď už ochotně předvádí všechny staré móresy, včetně demonstrativního škrábání míst, která jsou zakázaná (zatím nemáme strom, pouze škrabadlo na skříni a to je očividně příliš malé:-)), "nenápadného" pokládání paciček na kuchyňskou linku, schovávání se pod stolem a utíkání, když se má jít spát, případně lovení nohou, které náhodou vyčuhují zpod peřiny.

Na svátky se zase vracíme domů, takže byl uplynulý týden skutečně jen takový testovací. Ale už víme, že po Vánocích se můžeme vrátit. Elliot si zvykl překvapivě rychle (určitě rychleji, než někteří členové domácnosti;-)), takže jsem přestala mít strach, že bych si ho nemohla vzít s sebou.

Ráda bych vám ukázala i nějaké fotky, ale musím si o ně říct Johnymu - můj foťák zůstal prozatím doma. Takže strpení, prosím.

Kde hledat kocoura?

2008-12-07T06:54:00.001-08:00

Každá správná kočka ví, že je více než nutné objevovat nové skrýše. Do pelíšku ve skříni už Elliota nikdo nepouští, protože ty chlupy pak absolutně nejdou z oblečení dolů. Šuplíky se nechávají zavřené kvůli nastávajícím Vánocům (někam se ty dárky schovat musí!) a usínat na klávesách už není co bývalo. Ale kocour si prostě musí umět nějak poradit:-).

Víte, jak hubnou kočky?

2008-12-05T09:51:00.000-08:00

How to tell...

2008-11-23T12:42:00.000-08:00

How to Tell if Your Cat is Plotting to Kill you!

Aneb: Dejte si pozor na svou kočku!

Předzvěst

2008-11-08T15:57:00.000-08:00

... ještě nic není jisté, ale existuje tu možnost, že se brzy budeme stěhovat.

Jak jsme byli na veterině...

2008-10-21T03:02:00.000-07:00

Nic příjemného, fakt! Celou cestu - museli jsme jet tramvají a kousek pěšky - tak upěnlivě mňoukal, že nás slyšely snad celé Dejvice a musely se divit, komu že je to tak ubližováno... Byl to neskutečný nářek. U paní doktorky se však Elliot choval vysoce způsobně, i když bylo poznat, že se pořád bojí. Vyšetření proběhlo v pořádku, prý vypadá naprosto zdravě, kůže, srst... prohmatali mu bříško a ani tam očividně také není žádný problém. Proběhlo také vyšetření stroupků pod mikroskopem a žádný parazit se neobjevil. Přesto jsme tedy dostali ampulku mezi lopatky, kdyby náhodou šlo o nějakou neposednou blechu, nebo tak... spíš to ale bude něco jiného. Máme kocoura bedlivě sledovat a pokud se budou stroupky zhoršovat, máme se vrátit a provedlo by se nějaké kompletní vyšetření tkáně, museli by nám ho uspat a tak... No... doufám, že to zmizí, nebo že to je jen nějaká hloupá alergie... Držte nám palce.

Hra na schovávanou

2008-09-21T04:58:00.000-07:00

Hra na schovku je hned po honičkách ta nejoblíbenější hra. Najděte si svého kocoura! (Poznat byla z dálky jen vyboulenina podivného tvaru).

Jen dva prstíčky...

Nepřítel (popruh od batohu) uloven!

Co je s tiskárnou?

2008-09-19T10:22:00.000-07:00

Drahý pane opraváři,
mohl byste se přijet podívat na moji tiskárnu? Vždy, když tisknu a náhodou odběhnu pryč, moje vytisklé papíry jsou zmuchlané a zničené, někdy je i barva rozmazaná. Doufám, že se vám podaří tento problém odstranit...

Z dávných časů

2008-09-07T09:02:00.000-07:00

Musela jsem udělat velký úklid. Teda - nakonec to tak moc "velce" nevypadá, ale jsem spokojená. Víte, jak se uklízí s kočkou za zády? Prvně kočka vůbec není jen za zády, ale všude tam, kam se člověk podívá. A pak zkrátka dělá přesně to, co vůbec nechcete. Elliot si tedy lehá do hromádky zametené špíny a roznáší ji všude kolem, následně pak shazuje všechno, co zvednu ze země a položím to někam, kde to odporuje jeho estetickému cítění, a na závěr, když se vytírá, stokrát mu můžu vysvětlovat, že když bude chodit po mokré podlaze a olíže si pak tlapičky, bude mu z toho přípravku na parkety špatně... Hm... Z toho tedy plyne, že úklid nikdy nebude kompletní, protože mám všude na podlaze zaschlé otisky kočičích polštářků.

Druhá možnost je Elliota zavřít za dveře. Ale, věřte mi, to neutišitelné mňoukání je pak mnohem horší než všechna roznesená špína, popadané věci i otisky na podlaze dohromady.
Nevěříte?

Co je ale zásadní pro tento příspěvek - jak jsem tak procházela věci, narazila jsem tam na sešit, kam jsme se švagrem psali básničky o všem možném. Moc jich tam není, ale začali jsme básničkou o Elliotovi (tedy Šimonovi:-)). Tady je:

Šimon

Šimon dělá hodně zmatků
od pondělků až do pátků -
člověk se s ním zasměje,
někdy ho i prokleje.

Je to totiž často k vzteku -
že ta kočka - ve svém věku
všechno co má na práci
je mít ze světa legraci.

A tak: skáče, mňouká, běhá,
za ocásky pejsky tahá.
S Čendou neúnavně válčí.
A k večeři? To s ní za tři!

Co my lidi, co my víme,
být kočkou, to neumíme.
Jen vykašlat se na ten svět
a na křesle si zavrnět.

Zas narozeniny!

2008-06-11T11:53:00.003-07:00

Mno. Elliot má dnes druhé narozeniny. U nás doma to chodí velice zajímavě - když se slaví narozeniny psů, je z toho často velké haló. Tedy - těch "lepších" psů. Bývají oslavy, kam přijíždí spousta známých a dělají kolem toho málem větší rozruch, než když slaví lidi. Na Elliota si u nás vzpomněli všichni - a kdo ne, těm jsem to už několik dní dopředu připomínala. Ale stejně nic z toho. Takže Elliot dostal aspoň nějaké dárky ode mě a od maminy, která koupila (mimo jiné) ta dvě super mávátka!

Elliotovi se dárky zamlouvaly (řekla bych, že nejvíc ty, které se dají jíst a voní už na dálku).

Vlastně bylo dost těžké ho vyfotit, protože měl neustále hroznou potřebu vzít nějakou myš a utéct s ní.

Ale byla to nakonec teda docela slušná nadílka. Nějakou dobu bude mít, chudáček, zase co papat;-)

Nakonec tu myš doopravdy ukořistil (a tu největší - je to zkrátka charakter!) a odešel s ní pryč. Nezbývá, než ji teď bedlivě střežit před psími nájezdy (zrovna třeba Gaia má na tu králičí kůži, ze které jsou myšky vyrobené, obzvlášť zálusk).

Nějak nemůžu uvěřit, že už jsou mu dva roky...

Elliot buduje kariéru

2008-06-06T11:53:00.000-07:00

Nového je zhruba to, že jsme vlastně před nedávnem koupili nový přehoz na postel. Je světlý, skoro bílý, takže Elliotovi to na něm moc sluší. Byl to vlastně záměr, aby mu to na něm slušelo - a řekla bych, že on to od začátku musel vědět.

Občas se ale náš milý kocour rozhodne, že už přestane s tím nicneděláním (válením se na posteli) a začne studovat. Přitom se sice taky válí (i když se z bílé postele stane modrý gauč), ale určitě se mu toho hodně hrne do hlavy. Možná z něj tedy bude umělec. Paní magistra Cikánová (autorka knížky) by měla ohromnou radost.

Ale dost často se stává, že se Elliot odtrhne od učení a rozhoduje se, zda se radši nedá na dráhu nedostudovaného intelektuála (má několik velkých lidských vzorů, nejen v rodině:-)). A je to určitě lákavější varianta, než dřepět pořád s paničkou nad učením.

(vidíte ten zamyšlený výraz?)

No... a čas od času přijde na to, že věnovat se práci u reklamy, je vlastně docela snadná kariéra. Zatím z toho moc peněz (jídla, hraček...) nenese, ale nabídky se určitě brzy pohrnou.

Protože... No řekněte, viděli jste někdy krásnějšího kocoura?

Pozor, pozor!

2008-05-22T06:22:00.000-07:00

Divoce zbarvená kočička Emerenciana, která se narodila v chovatelské stanici Inuška, hledá nový domov! Je jí rok, je kastrovaná, je velice hravá a temperamentní. V rodině se objevila alergie a je tedy nutné jí co nejrychleji najít nové pány. Kdybyste věděli o někom, kdo by měl o kočičku zájem, prosím, ověte se.

Takhle vypadala, když byla koťátko. (Foto: Ina Koldová)

Konečně sluníčko

2008-04-13T04:51:00.000-07:00

Všimli jste si? Vysvitlo teprve před pár dny a všechno se s ním mění.

Z Elliota udělalo ještě krásnější šelmu:

Předstíral pak mírnou povahu:

... a tvářil se vysoce inteligentně:

... ale my mu to stejně nevěříme!

Wake up!

2008-02-20T14:25:00.000-08:00

Taky to takhle nějak vypadá u vás doma?

(u nás je to - až na ten závěr /a nepořádek!!!/- skoro úplně přesné)

Sestřička Ebi

2008-02-20T11:19:00.000-08:00

Ebi Z Velké ohrady je Elliotova sestřička. Už samozřejmě není kotě (jako na fotkách), ale určitě se od té doby tak moc nezměnila. Stříbrné zbarvení má po mamince, ale jinak jako by Elliotovi z oka vypadla. A nejenom podobou!

Ráda si také lehá na "podložku" k oknu:

A nebo se zachumlá do deky kdekoliv jinde!

Ráda vystavuje na odiv svou krásu a pózuje před fotoaparáty:

Ráda si jen tak polehává a tváří se při tom jako aristorkat:

A nakonec - taky velmi ráda zlobí a hraje si (mávátka jsou stejně nejlepší!!!):

(za fotky děkuji novým majitelům Ebi a panu Kučerovi, který mi je (kdysi dávno:-)) poslal e-mailem)

1. Úvod

2008-02-13T05:06:00.000-08:00

Nenechte se, děti, zmýlit jménem! Elliot je sice, podle slov odborníků, zvíře s dlouhým rodokmenem, ale ve skutečnosti je to obyčejný kocour, kvůli kterému je lidem někdy veselo a někdy smutno, o kterého se musí starat stejně, jako o jakoukoliv jinou kočku, a který také, jako každá správná kočka, vyvádí hodně skopičin a na svůj urozený původ přitom vůbec nekouká. Ale já se tomu ani nedivím – komu by totiž chtělo na něj koukat? Vždyť je to s tím jeho původem nějaké dočista popletené...

Elliot z Velké ohrady (to je jeho celé jméno) je plemenem somálský kocour. Somálsko, děti, je chudá země v Africe, kde je velký hlad a kde by určitě nemohla vyrůstat kočka, která by byla Elliotovi třeba jen maličko podobná. Je to zvláštní, jak nás někdy názvy klamou, viďte? Protože původ Elliotových pra-pra-pra-babiček a pra-pra-pra-dědečků je někde docela jinde – v Austrálii, částečně také v Kanadě... a pak v New Jersey, což je stát na východě Ameriky, kde začaly vyrůstat kočky, které už jako Elliot vypadaly a které také už nesly jméno plemene: somálská kočka.

Žila tam totiž jedna paní, jmenovala se Evelyn Magueová, která těmto kočkám dala název. Myslíte si, že se jí nikdo nezeptal, proč se jmenují zrovna takhle? Proč se jim dala jméno „somálské“, když v somálsku nemají původ, ani se tam třeba nikdy nebyly podívat? Podle mě by se měly jmenovat spíš Australské kočky, nebo Kanadské... a třeba i New Jerseyské, i když... to už je opravdu trochu složité, viďte...

Zkrátka a dobře – té paní Magueové se možná někdo ptal a možná ne, její odpověď, pokud nějaká byla, bohužel neznáme. Je ale pravděpodobné, že somálské kočky jsou trochu příbuzné s jiným plemenem – s habešskými kočkami. A tyhle habešské kočky sice nežily v Somálsku, ale jen o několik kilometrů dál – v Etiopii, kde už naštěstí není takový hlad a dobře se tam nají i třeba i kocour...

Ptáte se, proč se habešská kočka nejmenuje Etiopská? To máte tak – Etiopii se dříve říkalo Habeš a našim drahým kočičkám z té doby už tento název asi zůstal... A tak je pak možné, že měla nějaká habešská kočka pra-pra-pra-sestřenici, která odcestovala z Afriky až do Austrálie nebo Kanady (a třeba to vzala přes Somálsko!) a tam se z ní stala somálská kočka, kdo ví. Ale skoro to tak vypadá – tyhle dvě kočky, které se znají později i z Velké Británie, kde jsou obě už léta šlechtěné, vypadají opravdu jako příbuzné – mají velké uši a oči, mají zbarvení jako rys... kdo ví, co si povídají, když se náhodou někdy někde potkají.

Tak vidíte, jak je to s tím Elliotovým původem složité. A on si toho, věřte či ne, vůbec nevšímá. Leží si na posteli a podřimuje, ve tváři nemá vůbec výraz šlechtice, spíš vypadá jako uličník, který nezkazí žádnou legraci. On sám by jistě řekl: „Na legraci já jsem expert! Se mnou není nic, než legrace!“ A právě proto, že tuším, co se mu většinou asi honí hlavou, vám teď chci vyprávět některé z jeho příběhů, aby jeho radost ze života, jeho uličnictví a hromada poťouchlých nápadů, kterými obdařuje všechny kolem sebe, zůstaly věčné.

Den 1.

2008-02-13T04:41:00.000-08:00

Jsou věci, které za peníze nekoupíte.
Jsou věci, kterých se v krizových situacích musíte chytit.
Tento blog vznikl na základě krizové situace, která s kočkami opravdu nemá nic moc společného. Ale aspoň se člověk zabaví.
Vítejte zde.

Vánoce

2008-01-01T08:54:00.000-08:00

Vánoce byly supr! Spousta dobrot a nových myší na hraní. (Teď už je stejnak všechny rozkousali psi, ale i tak byly bezva!) Měli jsme krásný vánoční stromek. Nejlepší bylo procházet se pod ním a zkoumat ho z pohledu, který se jen tak někomu nenaskytne:

A co je tahle červená věc?

Dá se to jíst?

Lepší než pelech!

Fakt jsme si to moc užili. Stromek jsme museli letos ale uklidit dřív, protože jsme se po Elliotových nájezdech (nebo spíše náletech) opravdu báli, že by moc ozdob do příštího roku nevydrželo;-)

Hodina létání

2007-06-28T16:15:00.000-07:00

A máme to za sebou - totiž... dvě nemilé příhody.
Já jsem se bála, že to jednou přijde a Elliot se očividně bál, když to přišlo. Byly dvě hodiny ráno, vzbudila jsem se s pocitem, že "něco prostě není v pořádku". Léto a okno otevřené - jak jsme zvyklí už po několik dní. Ale tentokrát bylo něco jinak - předně jsem nikde neviděla Elliota.
Okamžitě mě napadlo, že mohl spadnout z okna, ale nejdřív jsem vůbec nic neviděla - zahlédla jsem ho až potom, co jsem se podívala znovu a pořádně - protože zvenku bylo slyšet jeho mňoukání. Ještě štěstí, že jsem se vzbudila a že reagoval na moje volání!!!
Byla jsem strachy bez sebe a Elliot taky, když jsem ho, v županu přehozeném přes noční košili, vzala venku do náruče. Byla to tak blesková akce, že jsem si nestačila vzít ani boty, a po chvíli už jsem nevěděla, jak proběhla cesta nahoru do prvního patra zpátky domů...
V noci byl Elliot pak už jen vyjukaný - ležel na židli a působil jako přejetý parním válcem. Nic se mu ale nestalo a pro nás to byl jasný signál - musí na kastraci.
A tak se stalo - 27.6. Byl tak akorát čas... ale okno už od té doby stejně otevřené nenechávám.

Narozeniny

2007-06-11T13:58:00.000-07:00

Musíme vás s Elliotem zklamat - žádná velká oslava se nekonala a fotky z toho nejsou už vůbec žádné. Vlastně si Elliot myslí, že na něj většina rodiny zapomněla, což samozřejmě není pravda. Ale myslím, že i kdyby byla, tak Elliot není jako Ijáček z Medvídka Pú a nic moc by si z toho vlastně nedělal.

Já jsem měla ve škole spoustu práce, strávila jsem den v Brandýse a pak - no znáte to. Ale nějaká ta hračku Elliota přece jen čekala.

Je mu rok a je to už dlouho, co jsme si ho přivezli. Působí to jako strašně dávno a přitom mám pocit, že se od té doby vůbec nezměnil. Pořád je tak veselej a přiměřeně mazlivej - stejně jako byl vždycky. Jen možná trochu víc drzej - to zase jo:-). Psy chytá za ocas s téměř železnou pravidelností. Ukrývá se vždycky v nějakém domečku, aby pak mohl nepozorovaně vyběhnout a vyděsit kolemjdoucího k smrti. Loví pohybující se předměty pod peřinou a ještě radši číhá na lidskou ruku zpoza křesla - to pak dochází občas i ke krvavým úrazům. Ale jinak? Jinak je pořád stejný:-).

Akorát kočičky - ty ho zajímají opravdu víc a víc... dokáže sedět na okně a mňoukat bez ustání - vyhlíží si nápadnice? Nejspíš!

Narozeniny se tedy moc nepovedly, ale i tak je Elliotovi rok (Znáte to ve hře The Sims? I když s malým Simákem nesfouknete dort, stejně vám vyroste - tak to už chodí...:-) a vypadá to, že je naprosto spokojen sám se sebou a s celým světem, který mu - očividně - leží u nohou!

První Silvestr

2007-01-01T11:40:00.000-08:00

Dělobuchy jsou otravný! Lidi si nedají pokoj, nečekají ani na půlnoc a už jsou ze všech koutů města slyšet rány. Ale co víc - přijde půlnoc, člověk si myslí: tak dobrý, za chvíli je to přejde a budeme zase moct v klidu spát, ale ono ne! Ještě dlouho, dlouho po půlnoci to venku bouchalo.
Oslavování nového roku... ach jo.
Naše fenka Gaia je z toho úplně šílená - Elliot si zachovává hrdinskou tvář, ale je na něm poznat, že i jeho to vyvádí z míry. A vytáčí - nedá se při tom ani odpočívat!
Ale pro pobavení - takhle nějak to doma vypadalo, když jsme měli štěňátka. A tohle je samozřejmě přání do Nového roku 2007!

Zářivé září

2006-09-30T13:36:00.000-07:00

2.9.2006 - sobota Celý den se Elliot tváří vrcholně roztomile. S pejskama se sice ještě moc nekamarádí, ale vypadá to, že si začíná na svůj nový domov opravdu zvykat. Neustále si vyžaduje pozornost, spinká u lidí, mazlí se, a když je s ním člověk v jedné místnosti, není možné přežít ani minutu bez ustavičného pronásledování. Já teda nevím - nemyslela jsem si o sobě, že bych měla být náhrada stromu, ale... šplhá po mně neúnavně! * * * Byla to neděle 3.9., kdy se Elliot začal kamarádit se všemi členy rodiny... Nebo spíše dovolil, aby se členové rodiny začali kamarádit s ním. Vlastně myslím, že začal považovat za dobrou zábavu provokovat pejsky tak, že na něj v nestřežené chvíli zaútočí a loví jim ocas. Vypadá to, že brzy nebude problém, aby spolu spali v jedné místnosti.

* * *

8.9.2006 - pátek
Máme Elliota přesně týden. S koťátkem doma se všechno převrátí na ruby, asi tak jako s pejskem, nebo s dítětem. Ale máme z něj radost, působí občas jako ťunťa, ale rozhodně je chytřejší, než si kdekdo myslí! :-) Dneska ráno, například, podezřele rychle zjistil, že miska s krmením je na jídelním stole a všemožně se snažil odlákat moji pozornost, aby tam mohl nepozorovaně vyskočit. V posteli už skoro nespí, raději má úplně nejvyšší pelíšek na stromě, i když jindy často usne na klíně, nebo alespoň někde poblíž. A co umí stále naprosto dokonale je vyžadovat si pozornost.
PS: tohle je vzkaz pro páníčky, který napsal Elliot vlastní packou: "c-.l+r e;;e;áýýýýýýýýýýýyyyyy=´´é" (ano, poznali jste - jeden způsob vyžadování si pozornosti je přecházení po klávesnici)

* * *

24.9.2006 - neděle
V pátek to byly tři týdny od Elliotova příchodu k nám domů. Už je tu opravdu zabydlený, ví, co se smí a co se nesmí (což ovšem neznamená, že to vždycky dodržuje:-)). Brzy budou dvě z našich fenek rodit, tak jsme doma zvědaví, jak to všichni dohromady zvládneme. Zatím se snášejí všichni dobře, ačkoliv je poznat, že způsoby dorozumívání mají odlišné. Pejskové to berou hůř než Elliot, protože ten si z nich prostě nic nedělá. Někdy přijde a zkrátka se vetře, jako třeba tady:

První postřehy z nového domova

2006-09-02T08:00:00.000-07:00

Je to definitivní, je to konečné!

1.9. - včera - jsme si přivezli Elliota a vypadá to, že se ho několik let už jen tak nezbavíme! :-)
Bylo asi půl šesté, když jsme dorazili. Cesta byla náročná, protože nejenom, že jsme ho chudáčka vytrhli z domova a vezli odporným autobusem, navíc měl na hlavě kvůli rozdrbanému oušku plastový límec! Nějaký hloupý pan doktor prostě nevěděl, co dělá a kvůli jeho chybám to Elliot musí nosit a nosit a nedá se s tím prostě vůbec nic dělat.
Ale zvládli jsme to - naše psí holky si zprvu černé tašky vůbec nevšímaly, později se začaly zajímat a Elliot musel být chudák celý vyděšený - ale i přesto se nezachoval jako strašpytel a brzy dal hlasitým syčením jasně najevo, kdo je (a bude) pánem!
Jakmile byly holky zavřené a všude bylo bezpečno, opustil přepravku a pomalu se rozhlížel. Starosti měl dočista jiné než drbat si ouško, takže límec mohl na chvíli dolů. Úplně nejdřív pak kocourek zalezl pod postel, prolezl škvírou do peřiňáku a my ho našly zalezlého v peřinách, jak odpočívá. Byl tak roztomilý! Nějakou dobu odmítal vylézt, ale nakonec jsme ho přemluvily, takže se odvážil a začal se pomalu seznamovat s okolím...
Okamžitě ho začal zajímat strom - no aby ne, to veledílo mi dalo opravdu práci!!! Pak se procházel, koukal po židlích a skákal nahoru, prohlédl si i svůj záchodek, vylezl na kdeco. Po chvilce ho začaly zajímat i hračky, pobíhal za obyčejným provázkem s uzlíky, za malým míčkem a zálibu našel v peříčkách z bažanta. O jídlo ani vodu zatím moc zájem neměl, když konečně začal jíst, nechala jsem ho v pokoji samotného, aby měl klid. Po chvilce jsem se vrátila (přece jen na sobě neměl límec a já měla strach, že si ouško začně drbat) a našla jsem ho opět dole pod postelí v peřinách. Věděla jsem, že musí být utahaný, tak jsem zhasnula, zavřela dveře a nechala jsem ho dřímat.Večer byl odpočatý a najedený a začal opravdicky řádit, hlavně poté, co jsem se rozhodla jít do postele. Pobíhal za mávátkem a míčkem, žádné stesky, žádný strach. Pak skočil na postel, vlezl pod peřinu chytal zpod ní co se dalo (nejčastěji moje prsty nebo vlasy):

Když hra skončila (byla jsem mnohem víc utahaná než on!), dostal límec, přitulil se ke mně a spokojeně celou noc spinkal pod peřinou.

Pár vzpomínek na srpen 2006

2006-08-31T13:07:00.000-07:00

3.8.2006 - čtvrtek

Prošla jsem zverimex v obchodním domě Flora a Carrefour na Andělu, ale nějaký kočičí záchod, který by měl optimální velikost a aspoň trochu elegantní vzhled, jsem našla až v obchodě na Náměstí republiky, pod Kotvou. Byl sice o něco dražší, ale měl v ceně nějaký ten filtr, lopatku a celkem zajímavé pytlíky na kočkolit:-). Koupila jsem k tomu pytel něčeho, co je silikonová podestýlka, ale od českého výrobce, poměrně dost levně, tak uvidíme, jak se osvědčí. Bohužel na rozdíl od výrobců cizích zemí neobsahoval žádnou kočičí hračku jako bonus;-). Takže už je to vlastně skoro všechno, v pondělí přivezou strom, poslední, co musím zajistit, jsou misky a žrádlo. Vypadá to strašně složitě, že? Vyžívám se ve složitostech!:-)

* * *

V pondělí 7.8.2006 - přišla obrovská bedna s kočičím stromem. Trvalo mi několik hodin, než jsem ho dala dohromady, a teď, sice ne podle původního plánu, ale stojí a stojí pevně. Podrobný popis s fotodokumentací tu někdy někde najdete:-).

Na stránkách http://www.somalky.cz/ se objevila aktualizace, video koťátek a tak... Elliot mi za tu dobu, co jsem ho neviděla, pěkně vyrostl!

* * *

V pondělí 21.8.2008 jsem se dozvěděla konečný verdikt - Elliot se k nám přistěhuje už 1.9., což je ani ne za 14 dní! Okamžitě se mi v hlavě vyrojila hromada věcí, které musím ještě udělat, než toho raracha pustím k sobě do pokoje... ale to už jsou jen ty příjemné starosti... a jsem zvědavá, jak si bude zvykat. Také to vypadá, že se mezitím uskuteční ještě jedna návštěva u Kučerů - poslední před Elliotovým stěhováním.

* * *

26.8.2006 - sobota

Dopoledne jsem se byla podívat ve zverimexu a koupila jsem nějaké nové hračky (mávátko, několik míčků a cosi plyšového na provázku:o) ), protože jsem měla k večeru jet na plánovanou návštěvu ke Kučerům.

Fotky najdete ve fotogaleriích - povedly se, i přes stagnaci mého foťáku.

Elliot sice vyrostl dost, ale pořád je to kotě, takže nemusím mít strach, že bych si domů přinesla už dospělého kocoura. Jinak se už choval mnohem důstojněji - dokonce vypadal, že by bylo možná i fér se mnou doopravdy odejít:-). Je mnohem mazlivější, ačkoliv do náruče se stejně nenechá vzít bez výrazu typu: "no když musíte..."

Uvidíme, jak se bude chovat příště, až ho nemilosrdně nacpeme do přepravdy a odvezeme domů...

* * *

V pondělí 28.8.2006 mám už hraček plný pokoj... Myšky a kulaté věci s peříčkama, co dělají rámus a tak podobně... No znáte to... většinu z toho stejně časem rozkousají ty naše tři psí mrchy, ale aspoň do té doby - předpokládám, že aspoň s něčím si Elliot vyhraje...

Útržky z července 2006

2006-07-31T12:52:00.000-07:00

10.7.2006 - pondělí
Koupila jsem černou přepravku s kovovou konstrukcí. Není to klasická umělohmotná bedna, vypadá velmi elegantně a zdobí mi pokoj:-). Postupně začínám shánět informace o záchodcích a kočkolitu (i to k tomu patří *povzdech*).

* * *

23.7.2006 v neděli uplynul téměř měsíc od doby, kdy jsem si začala dopisovat s panem Kučerou. Uteklo to jako voda. Proběhla mezitím nějaká dovolená a teď jsme se konečně domluvili, že se na kocourka přijedeme podívat. Datum se stanovilo na 26.7., na středu.

* * *

26.7.2006 - středa.
Veškeré domněnky potvrzeny! Elliot je rozhodně nejkrásnější kotě na světě! Utíkal přede mnou sice, družil se mnohem méně, než jeho sestřička, ale mně bylo hned jasné, že to na mě jen tak hraje!
Oba dva sourozenci jsou nádherní, vůbec se mi od nich nechtělo... fakt vůbec vůbec:-)

* * *

Ve čtvrtek 27.7.2006 jsem zasedla nad webovou stránkou a nad materiály z firmy Ilka. Bylo nezbytné nakreslit ten strom, aby měl Elliot po čem lézt a na čem se ukazovat, až ho budu fotit! Vzala jsem si tedy tužku a gumu a hromadu papírů a několik dlouhých hodin jsem seděla nad vymýšlením složitých konstrukcí. Dopadlo to samozřejmě úplně jinak, než jsem čekala... ale znám se - nejsem zrovna technický typ;-).

Strom jsem objednala velmi brzy - už 29.7.2006. Bylo to v sobotu a já proseděla další hodiny na internetu a pak dlouho tiše doufala, že jsem nic moc nepopletla...

* * *

Až 31.7.2006 v pondělí mi ráno zvonil telefon. Teda - nevím, jak moc bylo ráno... znáte to:-). Volali mi z firmy Ilka ohledně barev stromu a šroubů. Bylo trochu obtížné všechno vymyslet a spočítat, ale nakonec jsme hovor přece jen ukončili. Strom pošlou v pátek, takže v pondělí bychom ho měli mít na poště. Už se těším, jak ho budu skládat:-). Celá rodina se těší se mnou - bude to úžasná příležitost, jak ze sebe udělat prvotřídní nemehlo!

Zápisky z deníku - Červen 2006

2006-06-30T11:56:00.000-07:00

Můj milý deníčku... (proč to vždycky začíná takhle?:-))

* * *

Byla to sobota, 10.6.2006, Annie - tedy Elliotova maminka - měla ještě velké bříško, protože to byl den před Elliotovým narozením. Bylo slunečné odpoledne a tak se stalo, že jsme si s maminkou vyšly na procházku - vyvenčit naše tři psí slečny. Už nějakou dobu jsem mluvila o kočce, ale až tehdy na to přišla řeč opravdu vážně a věci se rychle daly do pohybu. Jak jsme si o tom povídaly, stali se z nás po chvíli dva náruživí spiklenci, kteří se rozhodli prosadit si svou a přivést domů dalšího člena rodiny. I přes všechny protesty!
Původně to možná mohla být i kočička z útulku, nebo kotě, které by těžko hledalo domov, ale po chvilce brouzdání na internetu jsme našly atlas kočičích plemen a tam nádhernou fotku stříbrného somálského kocoura. Maminku uchvátil hned na první pohled, já jsem ještě váhala (role zachránce nějakého nalezence se mi zamlouvala přece jen o chlup víc), ale nakonec jsme se náhodou dostali k téhle fotografii:

A v tom momentě bylo už rozhodnuto i pro mě.

Inzerát, ke kterému byla fotka přiložena, už ale dávno nebyl aktuální. Nevadilo to - měla jsem čas na přípravu a na to poohlédnout se po stránkách a inzerátech pořádně. A ještě ten den jsem narazila na chovatelskou stanici Z Velké ohrady, kde jsem si hned přečetla mnoho zajímavých informací. Mimo jiné, ačkoliv to podle stránek nevypadalo, že by měla být nějaká koťátka brzy k odběru, jsem napsala rezervaci na kočičku stříbrného nebo divokého zbarvení.

* * *

11.6.2006, v neděli, jsem narazila na stránky Iny Koldové. Slečna Koldová měla čerstvě narozená koťátka - skořicově zbarveného Candelora a divoce zbarveného Colomba. Já jsem tehdy byla pevně rozhodnutá pro kočičku, proto jsem napsala pouze krátký e-mail s dotazem na jakékoliv informace o koťátkách.

Ten den se také narodil Elliot - prý kolem jedné hodiny odpoledne. Předpokládám, že vypadal tehdy jako ty malé plyšové myšky, které teď s takovou oblibou sám loví:-)

* * *

13.6.2006 v úterý jsem, vědoma si toho, že koťata zůstávají u matky déle než štěňata, rozhodila sítě do dalších chovatelských stanic. Bylo nutné, aby byla moje kočička už na světě, pokud jsem ji opravdu chtěla mít v době, kdy na ni budu mít nejvíce času. Ihned se mi ozvala paní Katka Horáčková, z chovatelské stanice Ze Svobody, která mi velice ochotně poradila s chovem a jinými podstatnými věcmi. Odkázala mě opět na slečnu Koldovou a také mi sdělila, že v chovatelské stanici Z Velké ohrady očekávají koťátka každým dnem.
Znovu jsem se podívala na stránky Inuška.cz a prohlížela si fotky malých kocourků. V hlavě se mi zrodila myšlenka, že bych třeba přece jen nemusela mít kočku... co kdyby to byl doopravdy kocour?

Malý Colombo mě neuvěřitelně oslovil. Nejenom vzhledem a jménem (:-)), ale také datem narození, které se přesně shoduje s narozením mého prvního psa. Brala jsem to jako znamení (nemračte se na mě!). Kocourek volný byl, takže jsem se brzy rozhodla, že není moc o čem diskutovat.

* * *

19.6.2006, v pondělí, mi přišel e-mail od pana Kučery z chovatelské stanice Z Velké ohrady, na základě mé předběžné rezervace koťátka. Mají prý dvě koťátka, narodila se 11.6., jedno je divoce zbarvený kocourek a druhé stříbrná kočička. Trochu se to ve mě hnulo, ale byla jsem tak natěšená na Colomba, že jsem svou rezervaci zrušila. Nicméně jsem si prohlédla fotky Capa - tatínka nově narozených koťátek a shodou náhod i Colomba. Říkala jsem si, že jestli bude Colombo po něm, bude to opravdu nádherný kocour!

* * *

21.6.2006 ve středu jsem se sešla s Inou Koldovou a odcházela jsem zklamaná - o Colomba mají zájem ze zahraničí do chovu. Nebylo to ještě docela jisté, ale stejně to vypadalo, že kocourek odcestuje pryč a všechna znamení přestanou být znamení... znáte to... No a na základě momentálního popudu jsem další den napsala panu Kučerovi omluvu za předchozí zrušenou rezervaci a žádost o informace. Popravdě mě začal spíš okamžitě zajímat kocourek - najednou jsem si říkala, že mít doma ke psím slečnám kočičího kluka je lepší nápad, než skládat zvířecí rodinu ze samých holek:-)

Pan Kučera odepsal hned v pátek, 23.6.2006, že je kocourek volný a že je třeba vymyslet mu jméno, které bude začínat na E. Vymýšlení jmen je nechutně složitá práce. Zvlášť když máte kamarády, kteří by moc rádi volali na kočku Ebolo! nebo Exekutore!...:-). Jak to dopadlo - to už víte sami. Rozhodla jsem se pro Elliota. (A nevšímala si při tom slov kamarádky: "To je jak takový kafíčko a mlíčko - Elliot!!!")

* * *

V pondělí 26.6.2006 jsem začala být nedočkavá. Musela jsem jít oslavit to, že už mám konečně kocourka (i když ještě ne tak úplně doma:-)) a šla jsem koupit hračky. Byla to... myška na tyčce s přísavkou - dá se přilepit na sklo a kočka do ní může libovolně šťouchat. Na ocásku má rolničku:-D. Pak jsem koupila velkou sisálovou myš na broušení drápků (i když předpokládám, že to spíš bude brzy hračka našich psů). No a mávátko. To prostě nesmí chybět.

Doma se začíná diskutovat o tom, že se koupí kočičí strom až ke stropu... trochu problém - naše stropy mají 315 centimetrů. Tenhle kocour se nám ještě pěkně prodraží:-).