Tak první pokus o odstěhování se dopadl víc než dobře. Byla jsem mnohem nervóznější než Elliot, který sice celou cestu vytrvale mňoukal (spíš by se možná hodilo přirovnání "křičel jako malé děcko, které někdo mučí"), ale jakmile jsme přijeli na místo, zvykl si až neuvěřitelně rychle. První půl hodinu se tvářil nejistě, ale pak začal normálně žrát i hrát si, a se všemi novými členy domácnosti se skamarádil téměř ihned (myslím, že se na něj i docela těšili:-)). Zpočátku za mnou hodně chodil a nelíbilo se mu, když jsem se zavřela například v koupelně, ale postupem času pochopil, že nový byt nemusí nutně znamenat nový problém - a teď už ochotně předvádí všechny staré móresy, včetně demonstrativního škrábání míst, která jsou zakázaná (zatím nemáme strom, pouze škrabadlo na skříni a to je očividně příliš malé:-)), "nenápadného" pokládání paciček na kuchyňskou linku, schovávání se pod stolem a utíkání, když se má jít spát, případně lovení nohou, které náhodou vyčuhují zpod peřiny.
Na svátky se zase vracíme domů, takže byl uplynulý týden skutečně jen takový testovací. Ale už víme, že po Vánocích se můžeme vrátit. Elliot si zvykl překvapivě rychle (určitě rychleji, než někteří členové domácnosti;-)), takže jsem přestala mít strach, že bych si ho nemohla vzít s sebou.
Ráda bych vám ukázala i nějaké fotky, ale musím si o ně říct Johnymu - můj foťák zůstal prozatím doma. Takže strpení, prosím.
2 comments:
a co druhý pokus:)?
Koukám, že Elliot se má k světu, nic víc nám nemůže udělat větší radost.
Má profil i tělo táty Capoucha.
Koukám že na cestování a hlasitý projev je po tátovi, když s Caponatou někam cestujem tak řve, že máme strach, že na nás někdo pošle sociálku - vypadá to jak kdybychom mučili malé dítě. Přitom doma je king a má obě kočky pod palcem.
Kdyby se stroupky znovu objevily, napište. Případná alergie je u koček potíž, místa si neustále vylizují a hrozí, že se v místě vytvoří mokvající rudá plocha - eosinofilní plak. U nás ji dostala Alison (babička) po druhých koťatech po úvodním zánětu mléčné žlázy. Nepodařilo se nám přijít na příčinu, ale dostali jsme ji figlem do stabilizovaného stavu (po dvou letech hledání)(po anesteziologicku neb veterináři byli zcela bezradní), tak v nejhorším se podělíme o zkušenost. Jinak dědičně nemusíte mít strach u žádného z koťat včetně Annie alergie nebyla - ani u jejich potomků a odchovanců. Neodtušil jsem zda se změnou bydliště máte i možnost jiné stravy. Pokud nemusíte, nevracejte se, ale ke starému žrádlu, byť by vyšlo levněji. (bohužel jedna značka zcela jiné složení v různých zemích prodeje a tady stále vítězí nízká kvalita jak pro lidi tak pro kočky, chemie je všude,,,,).
Karel Kučera
Post a Comment