Starší a moudřejší

Už jsou mu čtyři roky...


...je starší, moudřejší... (ha ha ha:-))

A má se pořád fajn!

Návštěva v Dejvicích

Elliot už nebyl u našich v Dejvicích docela slušnou řádku dní. Teď jsme ale všichni odjížděli na Festival Fantazie v Chotěboři a tak se sestra a švagr uvolili na deset dnů k hlídání (i když ne zcela bez poznámek:-)). Z vyprávění nicméně soudíme, že bylo všechno víceméně v pořádku a hlavně že si Elliot krásně hrál s Ondrou, mým ročním synovcem. Tím si trochu zvedl reputaci u sestry, ale prý jen do té doby, než mu opět musela uklízet záchodek:-).

Pár fotek od švagra Igora (www.igorfaltus.com):

Je tu jaro, skoro léto...

Jak přišlo teplo, začali jsme otevírat všechna okna a i na dveře na balkón přišla řada. Nejprve jsme měli strach, ale nemáme tam žádný parapet, kam by se mohl snažit skočit, jsou tam pouze mřížky a Elliot z podlahy na balkóně vidí rovnou dolů, takže myslím, že se nakonec bát nemusíme, že by někde čistě náhodou nevypočítal skok a spadnul dolů. Je fakt, že pozorovat ho, když vystrkuje hlavičku a sleduje ptáky, je pro všechny obyvatele bytu děsivé, ale po nějaké době jsme začali kocourovi skoro věřit, že je chytrý:-). Dokonce už i nějaké mouchy tam lovil, ale vždycky si dává bedlivý pozor, aby byl od okraje balkónu dostatečně daleko. Stejně ale pořád koukáme, kde ten kocour je, když jsou dveře otevřené :-).
Jinak je všechno v nejlepším pořádku. Stroupky zmizely beze stopy, většina obyvatel bytu je z Elliota vysloveně nadšená, jen línat by teď asi mohl méně. A řekla bych, že taky maličko tloustne. ;-)

Pohladit, polaskat...

Další úžasné kočičí video...

Pozdě, ale přece!

Z nového bydlení bych chtěla přidat nějaké fotky... Elliot je tu už skutečně doma, je spokojený a už mu ani tolik nevadí, když se občas převáží z místa na místo (z nového domova do starého a zpátky). Když jsme se nastěhovali, velkou záhadou byla třeba taková pračka, kterou máme v kuchyni:

Elliot je ještě občas trochu vyplašený z věcí, které nezná a z lidí, kteří často chodí na návštěvu, ale většinu změn zvládá dobře a v závěru je to věčně spokojený kocour, který labužnicky polehává (nejlépe po čistém oblečení):

... často si hraje (nejlepší je se při lovení myši válet po lině v kuchyni):

...i když nakonec bohatě postačí i koberec v pokoji (který je moc fajn taky na broušení drápků a psina je, když se to páníčkové snaží zakázat):

Dokonce se často chová vysoce důstojně (ale většinou to bývá jen taková přetvářka):

Co se musí nechat, je to kocour čistotný (a to bez přetvářek):

A co je na novém domově v osmém patře jednou z nejlepších věcí? No přece ten výhled!!!

Stěhování

Tak první pokus o odstěhování se dopadl víc než dobře. Byla jsem mnohem nervóznější než Elliot, který sice celou cestu vytrvale mňoukal (spíš by se možná hodilo přirovnání "křičel jako malé děcko, které někdo mučí"), ale jakmile jsme přijeli na místo, zvykl si až neuvěřitelně rychle. První půl hodinu se tvářil nejistě, ale pak začal normálně žrát i hrát si, a se všemi novými členy domácnosti se skamarádil téměř ihned (myslím, že se na něj i docela těšili:-)). Zpočátku za mnou hodně chodil a nelíbilo se mu, když jsem se zavřela například v koupelně, ale postupem času pochopil, že nový byt nemusí nutně znamenat nový problém - a teď už ochotně předvádí všechny staré móresy, včetně demonstrativního škrábání míst, která jsou zakázaná (zatím nemáme strom, pouze škrabadlo na skříni a to je očividně příliš malé:-)), "nenápadného" pokládání paciček na kuchyňskou linku, schovávání se pod stolem a utíkání, když se má jít spát, případně lovení nohou, které náhodou vyčuhují zpod peřiny.

Na svátky se zase vracíme domů, takže byl uplynulý týden skutečně jen takový testovací. Ale už víme, že po Vánocích se můžeme vrátit. Elliot si zvykl překvapivě rychle (určitě rychleji, než někteří členové domácnosti;-)), takže jsem přestala mít strach, že bych si ho nemohla vzít s sebou.

Ráda bych vám ukázala i nějaké fotky, ale musím si o ně říct Johnymu - můj foťák zůstal prozatím doma. Takže strpení, prosím.

Kde hledat kocoura?

Každá správná kočka ví, že je více než nutné objevovat nové skrýše. Do pelíšku ve skříni už Elliota nikdo nepouští, protože ty chlupy pak absolutně nejdou z oblečení dolů. Šuplíky se nechávají zavřené kvůli nastávajícím Vánocům (někam se ty dárky schovat musí!) a usínat na klávesách už není co bývalo. Ale kocour si prostě musí umět nějak poradit:-).