Zářivé září

2.9.2006 - sobota Celý den se Elliot tváří vrcholně roztomile. S pejskama se sice ještě moc nekamarádí, ale vypadá to, že si začíná na svůj nový domov opravdu zvykat. Neustále si vyžaduje pozornost, spinká u lidí, mazlí se, a když je s ním člověk v jedné místnosti, není možné přežít ani minutu bez ustavičného pronásledování. Já teda nevím - nemyslela jsem si o sobě, že bych měla být náhrada stromu, ale... šplhá po mně neúnavně! * * * Byla to neděle 3.9., kdy se Elliot začal kamarádit se všemi členy rodiny... Nebo spíše dovolil, aby se členové rodiny začali kamarádit s ním. Vlastně myslím, že začal považovat za dobrou zábavu provokovat pejsky tak, že na něj v nestřežené chvíli zaútočí a loví jim ocas. Vypadá to, že brzy nebude problém, aby spolu spali v jedné místnosti.

* * *

8.9.2006 - pátek
Máme Elliota přesně týden. S koťátkem doma se všechno převrátí na ruby, asi tak jako s pejskem, nebo s dítětem. Ale máme z něj radost, působí občas jako ťunťa, ale rozhodně je chytřejší, než si kdekdo myslí! :-) Dneska ráno, například, podezřele rychle zjistil, že miska s krmením je na jídelním stole a všemožně se snažil odlákat moji pozornost, aby tam mohl nepozorovaně vyskočit. V posteli už skoro nespí, raději má úplně nejvyšší pelíšek na stromě, i když jindy často usne na klíně, nebo alespoň někde poblíž. A co umí stále naprosto dokonale je vyžadovat si pozornost.
PS: tohle je vzkaz pro páníčky, který napsal Elliot vlastní packou: "c-.l+r e;;e;áýýýýýýýýýýýyyyyy=´´é" (ano, poznali jste - jeden způsob vyžadování si pozornosti je přecházení po klávesnici)

* * *

24.9.2006 - neděle
V pátek to byly tři týdny od Elliotova příchodu k nám domů. Už je tu opravdu zabydlený, ví, co se smí a co se nesmí (což ovšem neznamená, že to vždycky dodržuje:-)). Brzy budou dvě z našich fenek rodit, tak jsme doma zvědaví, jak to všichni dohromady zvládneme. Zatím se snášejí všichni dobře, ačkoliv je poznat, že způsoby dorozumívání mají odlišné. Pejskové to berou hůř než Elliot, protože ten si z nich prostě nic nedělá. Někdy přijde a zkrátka se vetře, jako třeba tady:

Kamarádění

První postřehy z nového domova

Je to definitivní, je to konečné!

1.9. - včera - jsme si přivezli Elliota a vypadá to, že se ho několik let už jen tak nezbavíme! :-)
Bylo asi půl šesté, když jsme dorazili. Cesta byla náročná, protože nejenom, že jsme ho chudáčka vytrhli z domova a vezli odporným autobusem, navíc měl na hlavě kvůli rozdrbanému oušku plastový límec! Nějaký hloupý pan doktor prostě nevěděl, co dělá a kvůli jeho chybám to Elliot musí nosit a nosit a nedá se s tím prostě vůbec nic dělat.
Ale zvládli jsme to - naše psí holky si zprvu černé tašky vůbec nevšímaly, později se začaly zajímat a Elliot musel být chudák celý vyděšený - ale i přesto se nezachoval jako strašpytel a brzy dal hlasitým syčením jasně najevo, kdo je (a bude) pánem!
Jakmile byly holky zavřené a všude bylo bezpečno, opustil přepravku a pomalu se rozhlížel. Starosti měl dočista jiné než drbat si ouško, takže límec mohl na chvíli dolů. Úplně nejdřív pak kocourek zalezl pod postel, prolezl škvírou do peřiňáku a my ho našly zalezlého v peřinách, jak odpočívá. Byl tak roztomilý! Nějakou dobu odmítal vylézt, ale nakonec jsme ho přemluvily, takže se odvážil a začal se pomalu seznamovat s okolím...
Okamžitě ho začal zajímat strom - no aby ne, to veledílo mi dalo opravdu práci!!! Pak se procházel, koukal po židlích a skákal nahoru, prohlédl si i svůj záchodek, vylezl na kdeco. Po chvilce ho začaly zajímat i hračky, pobíhal za obyčejným provázkem s uzlíky, za malým míčkem a zálibu našel v peříčkách z bažanta. O jídlo ani vodu zatím moc zájem neměl, když konečně začal jíst, nechala jsem ho v pokoji samotného, aby měl klid. Po chvilce jsem se vrátila (přece jen na sobě neměl límec a já měla strach, že si ouško začně drbat) a našla jsem ho opět dole pod postelí v peřinách. Věděla jsem, že musí být utahaný, tak jsem zhasnula, zavřela dveře a nechala jsem ho dřímat.Večer byl odpočatý a najedený a začal opravdicky řádit, hlavně poté, co jsem se rozhodla jít do postele. Pobíhal za mávátkem a míčkem, žádné stesky, žádný strach. Pak skočil na postel, vlezl pod peřinu chytal zpod ní co se dalo (nejčastěji moje prsty nebo vlasy):

Když hra skončila (byla jsem mnohem víc utahaná než on!), dostal límec, přitulil se ke mně a spokojeně celou noc spinkal pod peřinou.

První postřehy - fotky

Pár vzpomínek na srpen 2006

3.8.2006 - čtvrtek

Prošla jsem zverimex v obchodním domě Flora a Carrefour na Andělu, ale nějaký kočičí záchod, který by měl optimální velikost a aspoň trochu elegantní vzhled, jsem našla až v obchodě na Náměstí republiky, pod Kotvou. Byl sice o něco dražší, ale měl v ceně nějaký ten filtr, lopatku a celkem zajímavé pytlíky na kočkolit:-). Koupila jsem k tomu pytel něčeho, co je silikonová podestýlka, ale od českého výrobce, poměrně dost levně, tak uvidíme, jak se osvědčí. Bohužel na rozdíl od výrobců cizích zemí neobsahoval žádnou kočičí hračku jako bonus;-). Takže už je to vlastně skoro všechno, v pondělí přivezou strom, poslední, co musím zajistit, jsou misky a žrádlo. Vypadá to strašně složitě, že? Vyžívám se ve složitostech!:-)

* * *

V pondělí 7.8.2006 - přišla obrovská bedna s kočičím stromem. Trvalo mi několik hodin, než jsem ho dala dohromady, a teď, sice ne podle původního plánu, ale stojí a stojí pevně. Podrobný popis s fotodokumentací tu někdy někde najdete:-).

Na stránkách http://www.somalky.cz/ se objevila aktualizace, video koťátek a tak... Elliot mi za tu dobu, co jsem ho neviděla, pěkně vyrostl!

* * *

V pondělí 21.8.2008 jsem se dozvěděla konečný verdikt - Elliot se k nám přistěhuje už 1.9., což je ani ne za 14 dní! Okamžitě se mi v hlavě vyrojila hromada věcí, které musím ještě udělat, než toho raracha pustím k sobě do pokoje... ale to už jsou jen ty příjemné starosti... a jsem zvědavá, jak si bude zvykat. Také to vypadá, že se mezitím uskuteční ještě jedna návštěva u Kučerů - poslední před Elliotovým stěhováním.

* * *

26.8.2006 - sobota

Dopoledne jsem se byla podívat ve zverimexu a koupila jsem nějaké nové hračky (mávátko, několik míčků a cosi plyšového na provázku:o) ), protože jsem měla k večeru jet na plánovanou návštěvu ke Kučerům.

Fotky najdete ve fotogaleriích - povedly se, i přes stagnaci mého foťáku.

Elliot sice vyrostl dost, ale pořád je to kotě, takže nemusím mít strach, že bych si domů přinesla už dospělého kocoura. Jinak se už choval mnohem důstojněji - dokonce vypadal, že by bylo možná i fér se mnou doopravdy odejít:-). Je mnohem mazlivější, ačkoliv do náruče se stejně nenechá vzít bez výrazu typu: "no když musíte..."

Uvidíme, jak se bude chovat příště, až ho nemilosrdně nacpeme do přepravdy a odvezeme domů...

* * *

V pondělí 28.8.2006 mám už hraček plný pokoj... Myšky a kulaté věci s peříčkama, co dělají rámus a tak podobně... No znáte to... většinu z toho stejně časem rozkousají ty naše tři psí mrchy, ale aspoň do té doby - předpokládám, že aspoň s něčím si Elliot vyhraje...

Útržky z července 2006

10.7.2006 - pondělí
Koupila jsem černou přepravku s kovovou konstrukcí. Není to klasická umělohmotná bedna, vypadá velmi elegantně a zdobí mi pokoj:-). Postupně začínám shánět informace o záchodcích a kočkolitu (i to k tomu patří *povzdech*).

* * *

23.7.2006 v neděli uplynul téměř měsíc od doby, kdy jsem si začala dopisovat s panem Kučerou. Uteklo to jako voda. Proběhla mezitím nějaká dovolená a teď jsme se konečně domluvili, že se na kocourka přijedeme podívat. Datum se stanovilo na 26.7., na středu.

* * *

26.7.2006 - středa.
Veškeré domněnky potvrzeny! Elliot je rozhodně nejkrásnější kotě na světě! Utíkal přede mnou sice, družil se mnohem méně, než jeho sestřička, ale mně bylo hned jasné, že to na mě jen tak hraje!
Oba dva sourozenci jsou nádherní, vůbec se mi od nich nechtělo... fakt vůbec vůbec:-)

* * *

Ve čtvrtek 27.7.2006 jsem zasedla nad webovou stránkou a nad materiály z firmy Ilka. Bylo nezbytné nakreslit ten strom, aby měl Elliot po čem lézt a na čem se ukazovat, až ho budu fotit! Vzala jsem si tedy tužku a gumu a hromadu papírů a několik dlouhých hodin jsem seděla nad vymýšlením složitých konstrukcí. Dopadlo to samozřejmě úplně jinak, než jsem čekala... ale znám se - nejsem zrovna technický typ;-).

Strom jsem objednala velmi brzy - už 29.7.2006. Bylo to v sobotu a já proseděla další hodiny na internetu a pak dlouho tiše doufala, že jsem nic moc nepopletla...

* * *

Až 31.7.2006 v pondělí mi ráno zvonil telefon. Teda - nevím, jak moc bylo ráno... znáte to:-). Volali mi z firmy Ilka ohledně barev stromu a šroubů. Bylo trochu obtížné všechno vymyslet a spočítat, ale nakonec jsme hovor přece jen ukončili. Strom pošlou v pátek, takže v pondělí bychom ho měli mít na poště. Už se těším, jak ho budu skládat:-). Celá rodina se těší se mnou - bude to úžasná příležitost, jak ze sebe udělat prvotřídní nemehlo!

Zápisky z deníku - Červen 2006

Můj milý deníčku... (proč to vždycky začíná takhle?:-))

* * *

Byla to sobota, 10.6.2006, Annie - tedy Elliotova maminka - měla ještě velké bříško, protože to byl den před Elliotovým narozením. Bylo slunečné odpoledne a tak se stalo, že jsme si s maminkou vyšly na procházku - vyvenčit naše tři psí slečny. Už nějakou dobu jsem mluvila o kočce, ale až tehdy na to přišla řeč opravdu vážně a věci se rychle daly do pohybu. Jak jsme si o tom povídaly, stali se z nás po chvíli dva náruživí spiklenci, kteří se rozhodli prosadit si svou a přivést domů dalšího člena rodiny. I přes všechny protesty!
Původně to možná mohla být i kočička z útulku, nebo kotě, které by těžko hledalo domov, ale po chvilce brouzdání na internetu jsme našly atlas kočičích plemen a tam nádhernou fotku stříbrného somálského kocoura. Maminku uchvátil hned na první pohled, já jsem ještě váhala (role zachránce nějakého nalezence se mi zamlouvala přece jen o chlup víc), ale nakonec jsme se náhodou dostali k tak nádherné fotografii, že bylo v tu chvíli už rozhodnuto i pro mě.

Inzerát, ke kterému byla fotka přiložena, už ale dávno nebyl aktuální. Nevadilo to - měla jsem čas na přípravu a na to poohlédnout se po stránkách a inzerátech pořádně. A ještě ten den jsem narazila na chovatelskou stanici Z Velké ohrady, kde jsem si hned přečetla mnoho zajímavých informací. Mimo jiné, ačkoliv to podle stránek nevypadalo, že by měla být nějaká koťátka brzy k odběru, jsem napsala rezervaci na kočičku stříbrného nebo divokého zbarvení.

* * *

11.6.2006, v neděli, jsem narazila na stránky Iny Koldové. Slečna Koldová měla čerstvě narozená koťátka - skořicově zbarveného Candelora a divoce zbarveného Colomba. Já jsem tehdy byla pevně rozhodnutá pro kočičku, proto jsem napsala pouze krátký e-mail s dotazem na jakékoliv informace o koťátkách.

Ten den se také narodil Elliot - prý kolem jedné hodiny odpoledne. Předpokládám, že vypadal tehdy jako ty malé plyšové myšky, které teď s takovou oblibou sám loví:-)

* * *

13.6.2006 v úterý jsem, vědoma si toho, že koťata zůstávají u matky déle než štěňata, rozhodila sítě do dalších chovatelských stanic. Bylo nutné, aby byla moje kočička už na světě, pokud jsem ji opravdu chtěla mít v době, kdy na ni budu mít nejvíce času. Ihned se mi ozvala paní Katka Horáčková, z chovatelské stanice Ze Svobody, která mi velice ochotně poradila s chovem a jinými podstatnými věcmi. Odkázala mě opět na slečnu Koldovou a také mi sdělila, že v chovatelské stanici Z Velké ohrady očekávají koťátka každým dnem.
Znovu jsem se podívala na stránky Inuška.cz a prohlížela si fotky malých kocourků. V hlavě se mi zrodila myšlenka, že bych třeba přece jen nemusela mít kočku... co kdyby to byl doopravdy kocour?

Malý Colombo mě neuvěřitelně oslovil. Nejenom vzhledem a jménem (:-)), ale také datem narození, které se přesně shoduje s narozením mého prvního psa. Brala jsem to jako znamení (nemračte se na mě!). Kocourek volný byl, takže jsem se brzy rozhodla, že není moc o čem diskutovat.

* * *

19.6.2006, v pondělí, mi přišel e-mail od pana Kučery z chovatelské stanice Z Velké ohrady, na základě mé předběžné rezervace koťátka. Mají prý dvě koťátka, narodila se 11.6., jedno je divoce zbarvený kocourek a druhé stříbrná kočička. Trochu se to ve mě hnulo, ale byla jsem tak natěšená na Colomba, že jsem svou rezervaci zrušila. Nicméně jsem si prohlédla fotky Capa - tatínka nově narozených koťátek a shodou náhod i Colomba. Říkala jsem si, že jestli bude Colombo po něm, bude to opravdu nádherný kocour!

* * *

21.6.2006 ve středu jsem se sešla s Inou Koldovou a odcházela jsem zklamaná - o Colomba mají zájem ze zahraničí do chovu. Nebylo to ještě docela jisté, ale stejně to vypadalo, že kocourek odcestuje pryč a všechna znamení přestanou být znamení... znáte to... No a na základě momentálního popudu jsem další den napsala panu Kučerovi omluvu za předchozí zrušenou rezervaci a žádost o informace. Popravdě mě začal spíš okamžitě zajímat kocourek - najednou jsem si říkala, že mít doma ke psím slečnám kočičího kluka je lepší nápad, než skládat zvířecí rodinu ze samých holek:-)

Pan Kučera odepsal hned v pátek, 23.6.2006, že je kocourek volný a že je třeba vymyslet mu jméno, které bude začínat na E. Vymýšlení jmen je nechutně složitá práce. Zvlášť když máte kamarády, kteří by moc rádi volali na kočku Ebolo! nebo Exekutore!...:-). Jak to dopadlo - to už víte sami. Rozhodla jsem se pro Elliota. (A nevšímala si při tom slov kamarádky: "To je jak takový kafíčko a mlíčko - Elliot!!!")

* * *

V pondělí 26.6.2006 jsem začala být nedočkavá. Musela jsem jít oslavit to, že už mám konečně kocourka (i když ještě ne tak úplně doma:-)) a šla jsem koupit hračky. Byla to... myška na tyčce s přísavkou - dá se přilepit na sklo a kočka do ní může libovolně šťouchat. Na ocásku má rolničku:-D. Pak jsem koupila velkou sisálovou myš na broušení drápků (i když předpokládám, že to spíš bude brzy hračka našich psů). No a mávátko. To prostě nesmí chybět.

Doma se začíná diskutovat o tom, že se koupí kočičí strom až ke stropu... trochu problém - naše stropy mají 315 centimetrů. Tenhle kocour se nám ještě pěkně prodraží:-).