Hodina létání

A máme to za sebou - totiž... dvě nemilé příhody.
Já jsem se bála, že to jednou přijde a Elliot se očividně bál, když to přišlo. Byly dvě hodiny ráno, vzbudila jsem se s pocitem, že "něco prostě není v pořádku". Léto a okno otevřené - jak jsme zvyklí už po několik dní. Ale tentokrát bylo něco jinak - předně jsem nikde neviděla Elliota.
Okamžitě mě napadlo, že mohl spadnout z okna, ale nejdřív jsem vůbec nic neviděla - zahlédla jsem ho až potom, co jsem se podívala znovu a pořádně - protože zvenku bylo slyšet jeho mňoukání. Ještě štěstí, že jsem se vzbudila a že reagoval na moje volání!!!
Byla jsem strachy bez sebe a Elliot taky, když jsem ho, v županu přehozeném přes noční košili, vzala venku do náruče. Byla to tak blesková akce, že jsem si nestačila vzít ani boty, a po chvíli už jsem nevěděla, jak proběhla cesta nahoru do prvního patra zpátky domů...
V noci byl Elliot pak už jen vyjukaný - ležel na židli a působil jako přejetý parním válcem. Nic se mu ale nestalo a pro nás to byl jasný signál - musí na kastraci.
A tak se stalo - 27.6. Byl tak akorát čas... ale okno už od té doby stejně otevřené nenechávám.

Narozeniny

Musíme vás s Elliotem zklamat - žádná velká oslava se nekonala a fotky z toho nejsou už vůbec žádné. Vlastně si Elliot myslí, že na něj většina rodiny zapomněla, což samozřejmě není pravda. Ale myslím, že i kdyby byla, tak Elliot není jako Ijáček z Medvídka Pú a nic moc by si z toho vlastně nedělal.

Já jsem měla ve škole spoustu práce, strávila jsem den v Brandýse a pak - no znáte to. Ale nějaká ta hračku Elliota přece jen čekala.

Je mu rok a je to už dlouho, co jsme si ho přivezli. Působí to jako strašně dávno a přitom mám pocit, že se od té doby vůbec nezměnil. Pořád je tak veselej a přiměřeně mazlivej - stejně jako byl vždycky. Jen možná trochu víc drzej - to zase jo:-). Psy chytá za ocas s téměř železnou pravidelností. Ukrývá se vždycky v nějakém domečku, aby pak mohl nepozorovaně vyběhnout a vyděsit kolemjdoucího k smrti. Loví pohybující se předměty pod peřinou a ještě radši číhá na lidskou ruku zpoza křesla - to pak dochází občas i ke krvavým úrazům. Ale jinak? Jinak je pořád stejný:-).

Akorát kočičky - ty ho zajímají opravdu víc a víc... dokáže sedět na okně a mňoukat bez ustání - vyhlíží si nápadnice? Nejspíš!

Narozeniny se tedy moc nepovedly, ale i tak je Elliotovi rok (Znáte to ve hře The Sims? I když s malým Simákem nesfouknete dort, stejně vám vyroste - tak to už chodí...:-) a vypadá to, že je naprosto spokojen sám se sebou a s celým světem, který mu - očividně - leží u nohou!