Hodina létání

A máme to za sebou - totiž... dvě nemilé příhody.
Já jsem se bála, že to jednou přijde a Elliot se očividně bál, když to přišlo. Byly dvě hodiny ráno, vzbudila jsem se s pocitem, že "něco prostě není v pořádku". Léto a okno otevřené - jak jsme zvyklí už po několik dní. Ale tentokrát bylo něco jinak - předně jsem nikde neviděla Elliota.
Okamžitě mě napadlo, že mohl spadnout z okna, ale nejdřív jsem vůbec nic neviděla - zahlédla jsem ho až potom, co jsem se podívala znovu a pořádně - protože zvenku bylo slyšet jeho mňoukání. Ještě štěstí, že jsem se vzbudila a že reagoval na moje volání!!!
Byla jsem strachy bez sebe a Elliot taky, když jsem ho, v županu přehozeném přes noční košili, vzala venku do náruče. Byla to tak blesková akce, že jsem si nestačila vzít ani boty, a po chvíli už jsem nevěděla, jak proběhla cesta nahoru do prvního patra zpátky domů...
V noci byl Elliot pak už jen vyjukaný - ležel na židli a působil jako přejetý parním válcem. Nic se mu ale nestalo a pro nás to byl jasný signál - musí na kastraci.
A tak se stalo - 27.6. Byl tak akorát čas... ale okno už od té doby stejně otevřené nenechávám.

Narozeniny

Musíme vás s Elliotem zklamat - žádná velká oslava se nekonala a fotky z toho nejsou už vůbec žádné. Vlastně si Elliot myslí, že na něj většina rodiny zapomněla, což samozřejmě není pravda. Ale myslím, že i kdyby byla, tak Elliot není jako Ijáček z Medvídka Pú a nic moc by si z toho vlastně nedělal.

Já jsem měla ve škole spoustu práce, strávila jsem den v Brandýse a pak - no znáte to. Ale nějaká ta hračku Elliota přece jen čekala.

Je mu rok a je to už dlouho, co jsme si ho přivezli. Působí to jako strašně dávno a přitom mám pocit, že se od té doby vůbec nezměnil. Pořád je tak veselej a přiměřeně mazlivej - stejně jako byl vždycky. Jen možná trochu víc drzej - to zase jo:-). Psy chytá za ocas s téměř železnou pravidelností. Ukrývá se vždycky v nějakém domečku, aby pak mohl nepozorovaně vyběhnout a vyděsit kolemjdoucího k smrti. Loví pohybující se předměty pod peřinou a ještě radši číhá na lidskou ruku zpoza křesla - to pak dochází občas i ke krvavým úrazům. Ale jinak? Jinak je pořád stejný:-).

Akorát kočičky - ty ho zajímají opravdu víc a víc... dokáže sedět na okně a mňoukat bez ustání - vyhlíží si nápadnice? Nejspíš!

Narozeniny se tedy moc nepovedly, ale i tak je Elliotovi rok (Znáte to ve hře The Sims? I když s malým Simákem nesfouknete dort, stejně vám vyroste - tak to už chodí...:-) a vypadá to, že je naprosto spokojen sám se sebou a s celým světem, který mu - očividně - leží u nohou!

Nový domeček

Máme nový domeček. Elliot si v něm krásně hraje.

Roztomilá kočička

Předstírá roztomilost. Ale jinak je to divoch!

Lásky

Ano, dalo by se říct, že se mají moc rádi!

Povlečení

Zkouška nového povlečení... myslíte, že bude vyhovovat?

Je to fešák...

... ještě aby ne. Má se královsky.

První Silvestr

Dělobuchy jsou otravný! Lidi si nedají pokoj, nečekají ani na půlnoc a už jsou ze všech koutů města slyšet rány. Ale co víc - přijde půlnoc, člověk si myslí: tak dobrý, za chvíli je to přejde a budeme zase moct v klidu spát, ale ono ne! Ještě dlouho, dlouho po půlnoci to venku bouchalo.
Oslavování nového roku... ach jo.
Naše fenka Gaia je z toho úplně šílená - Elliot si zachovává hrdinskou tvář, ale je na něm poznat, že i jeho to vyvádí z míry. A vytáčí - nedá se při tom ani odpočívat!
Ale pro pobavení - takhle nějak to doma vypadalo, když jsme měli štěňátka. A tohle je samozřejmě přání do Nového roku 2007!