Tak první pokus o odstěhování se dopadl víc než dobře. Byla jsem mnohem nervóznější než Elliot, který sice celou cestu vytrvale mňoukal (spíš by se možná hodilo přirovnání "křičel jako malé děcko, které někdo mučí"), ale jakmile jsme přijeli na místo, zvykl si až neuvěřitelně rychle. První půl hodinu se tvářil nejistě, ale pak začal normálně žrát i hrát si, a se všemi novými členy domácnosti se skamarádil téměř ihned (myslím, že se na něj i docela těšili:-)). Zpočátku za mnou hodně chodil a nelíbilo se mu, když jsem se zavřela například v koupelně, ale postupem času pochopil, že nový byt nemusí nutně znamenat nový problém - a teď už ochotně předvádí všechny staré móresy, včetně demonstrativního škrábání míst, která jsou zakázaná (zatím nemáme strom, pouze škrabadlo na skříni a to je očividně příliš malé:-)), "nenápadného" pokládání paciček na kuchyňskou linku, schovávání se pod stolem a utíkání, když se má jít spát, případně lovení nohou, které náhodou vyčuhují zpod peřiny.
Na svátky se zase vracíme domů, takže byl uplynulý týden skutečně jen takový testovací. Ale už víme, že po Vánocích se můžeme vrátit. Elliot si zvykl překvapivě rychle (určitě rychleji, než někteří členové domácnosti;-)), takže jsem přestala mít strach, že bych si ho nemohla vzít s sebou.
Ráda bych vám ukázala i nějaké fotky, ale musím si o ně říct Johnymu - můj foťák zůstal prozatím doma. Takže strpení, prosím.
