Nenechte se, děti, zmýlit jménem! Elliot je sice, podle slov odborníků, zvíře s dlouhým rodokmenem, ale ve skutečnosti je to obyčejný kocour, kvůli kterému je lidem někdy veselo a někdy smutno, o kterého se musí starat stejně, jako o jakoukoliv jinou kočku, a který také, jako každá správná kočka, vyvádí hodně skopičin a na svůj urozený původ přitom vůbec nekouká. Ale já se tomu ani nedivím – komu by totiž chtělo na něj koukat? Vždyť je to s tím jeho původem nějaké dočista popletené...
Elliot z Velké ohrady (to je jeho celé jméno) je plemenem somálský kocour. Somálsko, děti, je chudá země v Africe, kde je velký hlad a kde by určitě nemohla vyrůstat kočka, která by byla Elliotovi třeba jen maličko podobná. Je to zvláštní, jak nás někdy názvy klamou, viďte? Protože původ Elliotových pra-pra-pra-babiček a pra-pra-pra-dědečků je někde docela jinde – v Austrálii, částečně také v Kanadě... a pak v New Jersey, což je stát na východě Ameriky, kde začaly vyrůstat kočky, které už jako Elliot vypadaly a které také už nesly jméno plemene: somálská kočka.
Žila tam totiž jedna paní, jmenovala se Evelyn Magueová, která těmto kočkám dala název. Myslíte si, že se jí nikdo nezeptal, proč se jmenují zrovna takhle? Proč se jim dala jméno „somálské“, když v somálsku nemají původ, ani se tam třeba nikdy nebyly podívat? Podle mě by se měly jmenovat spíš Australské kočky, nebo Kanadské... a třeba i New Jerseyské, i když... to už je opravdu trochu složité, viďte...
Zkrátka a dobře – té paní Magueové se možná někdo ptal a možná ne, její odpověď, pokud nějaká byla, bohužel neznáme. Je ale pravděpodobné, že somálské kočky jsou trochu příbuzné s jiným plemenem – s habešskými kočkami. A tyhle habešské kočky sice nežily v Somálsku, ale jen o několik kilometrů dál – v Etiopii, kde už naštěstí není takový hlad a dobře se tam nají i třeba i kocour...
Ptáte se, proč se habešská kočka nejmenuje Etiopská? To máte tak – Etiopii se dříve říkalo Habeš a našim drahým kočičkám z té doby už tento název asi zůstal... A tak je pak možné, že měla nějaká habešská kočka pra-pra-pra-sestřenici, která odcestovala z Afriky až do Austrálie nebo Kanady (a třeba to vzala přes Somálsko!) a tam se z ní stala somálská kočka, kdo ví. Ale skoro to tak vypadá – tyhle dvě kočky, které se znají později i z Velké Británie, kde jsou obě už léta šlechtěné, vypadají opravdu jako příbuzné – mají velké uši a oči, mají zbarvení jako rys... kdo ví, co si povídají, když se náhodou někdy někde potkají.
Tak vidíte, jak je to s tím Elliotovým původem složité. A on si toho, věřte či ne, vůbec nevšímá. Leží si na posteli a podřimuje, ve tváři nemá vůbec výraz šlechtice, spíš vypadá jako uličník, který nezkazí žádnou legraci. On sám by jistě řekl: „Na legraci já jsem expert! Se mnou není nic, než legrace!“ A právě proto, že tuším, co se mu většinou asi honí hlavou, vám teď chci vyprávět některé z jeho příběhů, aby jeho radost ze života, jeho uličnictví a hromada poťouchlých nápadů, kterými obdařuje všechny kolem sebe, zůstaly věčné.
