Předzvěst

... ještě nic není jisté, ale existuje tu možnost, že se brzy budeme stěhovat.

Jak jsme byli na veterině...

Nic příjemného, fakt! Celou cestu - museli jsme jet tramvají a kousek pěšky - tak upěnlivě mňoukal, že nás slyšely snad celé Dejvice a musely se divit, komu že je to tak ubližováno... Byl to neskutečný nářek. U paní doktorky se však Elliot choval vysoce způsobně, i když bylo poznat, že se pořád bojí. Vyšetření proběhlo v pořádku, prý vypadá naprosto zdravě, kůže, srst... prohmatali mu bříško a ani tam očividně také není žádný problém. Proběhlo také vyšetření stroupků pod mikroskopem a žádný parazit se neobjevil. Přesto jsme tedy dostali ampulku mezi lopatky, kdyby náhodou šlo o nějakou neposednou blechu, nebo tak... spíš to ale bude něco jiného. Máme kocoura bedlivě sledovat a pokud se budou stroupky zhoršovat, máme se vrátit a provedlo by se nějaké kompletní vyšetření tkáně, museli by nám ho uspat a tak... No... doufám, že to zmizí, nebo že to je jen nějaká hloupá alergie... Držte nám palce.

Hra na schovávanou

Hra na schovku je hned po honičkách ta nejoblíbenější hra. Najděte si svého kocoura! (Poznat byla z dálky jen vyboulenina podivného tvaru).

Jen dva prstíčky...

Nepřítel (popruh od batohu) uloven!

Co je s tiskárnou?

Drahý pane opraváři,
mohl byste se přijet podívat na moji tiskárnu? Vždy, když tisknu a náhodou odběhnu pryč, moje vytisklé papíry jsou zmuchlané a zničené, někdy je i barva rozmazaná. Doufám, že se vám podaří tento problém odstranit...

Z dávných časů

Musela jsem udělat velký úklid. Teda - nakonec to tak moc "velce" nevypadá, ale jsem spokojená. Víte, jak se uklízí s kočkou za zády? Prvně kočka vůbec není jen za zády, ale všude tam, kam se člověk podívá. A pak zkrátka dělá přesně to, co vůbec nechcete. Elliot si tedy lehá do hromádky zametené špíny a roznáší ji všude kolem, následně pak shazuje všechno, co zvednu ze země a položím to někam, kde to odporuje jeho estetickému cítění, a na závěr, když se vytírá, stokrát mu můžu vysvětlovat, že když bude chodit po mokré podlaze a olíže si pak tlapičky, bude mu z toho přípravku na parkety špatně... Hm... Z toho tedy plyne, že úklid nikdy nebude kompletní, protože mám všude na podlaze zaschlé otisky kočičích polštářků.

Druhá možnost je Elliota zavřít za dveře. Ale, věřte mi, to neutišitelné mňoukání je pak mnohem horší než všechna roznesená špína, popadané věci i otisky na podlaze dohromady.
Nevěříte?

Co je ale zásadní pro tento příspěvek - jak jsem tak procházela věci, narazila jsem tam na sešit, kam jsme se švagrem psali básničky o všem možném. Moc jich tam není, ale začali jsme básničkou o Elliotovi (tedy Šimonovi:-)). Tady je:

Šimon

Šimon dělá hodně zmatků
od pondělků až do pátků -
člověk se s ním zasměje,
někdy ho i prokleje.

Je to totiž často k vzteku -
že ta kočka - ve svém věku
všechno co má na práci
je mít ze světa legraci.

A tak: skáče, mňouká, běhá,
za ocásky pejsky tahá.
S Čendou neúnavně válčí.
A k večeři? To s ní za tři!

Co my lidi, co my víme,
být kočkou, to neumíme.
Jen vykašlat se na ten svět
a na křesle si zavrnět.

Zas narozeniny!

Mno. Elliot má dnes druhé narozeniny. U nás doma to chodí velice zajímavě - když se slaví narozeniny psů, je z toho často velké haló. Tedy - těch "lepších" psů. Bývají oslavy, kam přijíždí spousta známých a dělají kolem toho málem větší rozruch, než když slaví lidi. Na Elliota si u nás vzpomněli všichni - a kdo ne, těm jsem to už několik dní dopředu připomínala. Ale stejně nic z toho. Takže Elliot dostal aspoň nějaké dárky ode mě a od maminy, která koupila (mimo jiné) ta dvě super mávátka!

Elliotovi se dárky zamlouvaly (řekla bych, že nejvíc ty, které se dají jíst a voní už na dálku).

Vlastně bylo dost těžké ho vyfotit, protože měl neustále hroznou potřebu vzít nějakou myš a utéct s ní.

Ale byla to nakonec teda docela slušná nadílka. Nějakou dobu bude mít, chudáček, zase co papat;-)

Nakonec tu myš doopravdy ukořistil (a tu největší - je to zkrátka charakter!) a odešel s ní pryč. Nezbývá, než ji teď bedlivě střežit před psími nájezdy (zrovna třeba Gaia má na tu králičí kůži, ze které jsou myšky vyrobené, obzvlášť zálusk).

Nějak nemůžu uvěřit, že už jsou mu dva roky...

Elliot buduje kariéru

Nového je zhruba to, že jsme vlastně před nedávnem koupili nový přehoz na postel. Je světlý, skoro bílý, takže Elliotovi to na něm moc sluší. Byl to vlastně záměr, aby mu to na něm slušelo - a řekla bych, že on to od začátku musel vědět.

Občas se ale náš milý kocour rozhodne, že už přestane s tím nicneděláním (válením se na posteli) a začne studovat. Přitom se sice taky válí (i když se z bílé postele stane modrý gauč), ale určitě se mu toho hodně hrne do hlavy. Možná z něj tedy bude umělec. Paní magistra Cikánová (autorka knížky) by měla ohromnou radost.

Ale dost často se stává, že se Elliot odtrhne od učení a rozhoduje se, zda se radši nedá na dráhu nedostudovaného intelektuála (má několik velkých lidských vzorů, nejen v rodině:-)). A je to určitě lákavější varianta, než dřepět pořád s paničkou nad učením.

(vidíte ten zamyšlený výraz?)

No... a čas od času přijde na to, že věnovat se práci u reklamy, je vlastně docela snadná kariéra. Zatím z toho moc peněz (jídla, hraček...) nenese, ale nabídky se určitě brzy pohrnou.

Protože... No řekněte, viděli jste někdy krásnějšího kocoura?