Můj milý deníčku... (proč to vždycky začíná takhle?:-))
* * *
Byla to sobota,
10.6.2006, Annie - tedy Elliotova maminka - měla ještě velké bříško, protože to byl den před Elliotovým narozením. Bylo slunečné odpoledne a tak se stalo, že jsme si s maminkou vyšly na procházku - vyvenčit naše tři psí slečny. Už nějakou dobu jsem mluvila o kočce, ale až tehdy na to přišla řeč opravdu vážně a věci se rychle daly do pohybu. Jak jsme si o tom povídaly, stali se z nás po chvíli dva náruživí spiklenci, kteří se rozhodli prosadit si svou a přivést domů dalšího člena rodiny. I přes všechny protesty!
Původně to možná mohla být i kočička z útulku, nebo kotě, které by těžko hledalo domov, ale po chvilce brouzdání na internetu jsme našly atlas kočičích plemen a tam nádhernou fotku stříbrného somálského kocoura. Maminku uchvátil hned na první pohled, já jsem ještě váhala (role zachránce nějakého nalezence se mi zamlouvala přece jen o chlup víc), ale nakonec jsme se náhodou dostali k tak nádherné fotografii, že bylo v tu chvíli už rozhodnuto i pro mě.
Inzerát, ke kterému byla fotka přiložena, už ale dávno nebyl aktuální. Nevadilo to - měla jsem čas na přípravu a na to poohlédnout se po stránkách a inzerátech pořádně. A ještě ten den jsem narazila na chovatelskou stanici Z Velké ohrady, kde jsem si hned přečetla mnoho zajímavých informací. Mimo jiné, ačkoliv to podle stránek nevypadalo, že by měla být nějaká koťátka brzy k odběru, jsem napsala rezervaci na kočičku stříbrného nebo divokého zbarvení.
* * *
11.6.2006, v neděli, jsem narazila na stránky Iny Koldové. Slečna Koldová měla čerstvě narozená koťátka - skořicově zbarveného Candelora a divoce zbarveného Colomba. Já jsem tehdy byla pevně rozhodnutá pro kočičku, proto jsem napsala pouze krátký e-mail s dotazem na jakékoliv informace o koťátkách.
Ten den se také narodil Elliot - prý kolem jedné hodiny odpoledne. Předpokládám, že vypadal tehdy jako ty malé plyšové myšky, které teď s takovou oblibou sám loví:-)
* * *
13.6.2006 v úterý jsem, vědoma si toho, že koťata zůstávají u matky déle než štěňata, rozhodila sítě do dalších chovatelských stanic. Bylo nutné, aby byla moje kočička už na světě, pokud jsem ji opravdu chtěla mít v době, kdy na ni budu mít nejvíce času. Ihned se mi ozvala paní Katka Horáčková, z chovatelské stanice Ze Svobody, která mi velice ochotně poradila s chovem a jinými podstatnými věcmi. Odkázala mě opět na slečnu Koldovou a také mi sdělila, že v chovatelské stanici Z Velké ohrady očekávají koťátka každým dnem.
Znovu jsem se podívala na stránky Inuška.cz a prohlížela si fotky malých kocourků. V hlavě se mi zrodila myšlenka, že bych třeba přece jen nemusela mít kočku... co kdyby to byl doopravdy kocour?
Malý Colombo mě neuvěřitelně oslovil. Nejenom vzhledem a jménem (:-)), ale také datem narození, které se přesně shoduje s narozením mého prvního psa. Brala jsem to jako znamení (nemračte se na mě!). Kocourek volný byl, takže jsem se brzy rozhodla, že není moc o čem diskutovat.
* * *
19.6.2006, v pondělí, mi přišel e-mail od pana Kučery z chovatelské stanice Z Velké ohrady, na základě mé předběžné rezervace koťátka. Mají prý dvě koťátka, narodila se 11.6., jedno je divoce zbarvený kocourek a druhé stříbrná kočička. Trochu se to ve mě hnulo, ale byla jsem tak natěšená na Colomba, že jsem svou rezervaci zrušila. Nicméně jsem si prohlédla fotky Capa - tatínka nově narozených koťátek a shodou náhod i Colomba. Říkala jsem si, že jestli bude Colombo po něm, bude to opravdu nádherný kocour!
* * *
21.6.2006 ve středu jsem se sešla s Inou Koldovou a odcházela jsem zklamaná - o Colomba mají zájem ze zahraničí do chovu. Nebylo to ještě docela jisté, ale stejně to vypadalo, že kocourek odcestuje pryč a všechna znamení přestanou být znamení... znáte to... No a na základě momentálního popudu jsem další den napsala panu Kučerovi omluvu za předchozí zrušenou rezervaci a žádost o informace. Popravdě mě začal spíš okamžitě zajímat kocourek - najednou jsem si říkala, že mít doma ke psím slečnám kočičího kluka je lepší nápad, než skládat zvířecí rodinu ze samých holek:-)
Pan Kučera odepsal hned v pátek, 23.6.2006, že je kocourek volný a že je třeba vymyslet mu jméno, které bude začínat na E. Vymýšlení jmen je nechutně složitá práce. Zvlášť když máte kamarády, kteří by moc rádi volali na kočku Ebolo! nebo Exekutore!...:-). Jak to dopadlo - to už víte sami. Rozhodla jsem se pro Elliota. (A nevšímala si při tom slov kamarádky: "To je jak takový kafíčko a mlíčko - Elliot!!!")
* * *
V pondělí 26.6.2006 jsem začala být nedočkavá. Musela jsem jít oslavit to, že už mám konečně kocourka (i když ještě ne tak úplně doma:-)) a šla jsem koupit hračky. Byla to... myška na tyčce s přísavkou - dá se přilepit na sklo a kočka do ní může libovolně šťouchat. Na ocásku má rolničku:-D. Pak jsem koupila velkou sisálovou myš na broušení drápků (i když předpokládám, že to spíš bude brzy hračka našich psů). No a mávátko. To prostě nesmí chybět.
Doma se začíná diskutovat o tom, že se koupí kočičí strom až ke stropu... trochu problém - naše stropy mají 315 centimetrů. Tenhle kocour se nám ještě pěkně prodraží:-).
