Pozor, pozor!

Divoce zbarvená kočička Emerenciana, která se narodila v chovatelské stanici Inuška, hledá nový domov! Je jí rok, je kastrovaná, je velice hravá a temperamentní. V rodině se objevila alergie a je tedy nutné jí co nejrychleji najít nové pány. Kdybyste věděli o někom, kdo by měl o kočičku zájem, prosím, ověte se.

Takhle vypadala, když byla koťátko. (Foto: Ina Koldová)

Konečně sluníčko

Všimli jste si? Vysvitlo teprve před pár dny a všechno se s ním mění.


Z Elliota udělalo ještě krásnější šelmu:

Předstíral pak mírnou povahu:

... a tvářil se vysoce inteligentně:

... ale my mu to stejně nevěříme!

Wake up!

Taky to takhle nějak vypadá u vás doma?

(u nás je to - až na ten závěr /a nepořádek!!!/- skoro úplně přesné)

Sestřička Ebi

Ebi Z Velké ohrady je Elliotova sestřička. Už samozřejmě není kotě (jako na fotkách), ale určitě se od té doby tak moc nezměnila. Stříbrné zbarvení má po mamince, ale jinak jako by Elliotovi z oka vypadla. A nejenom podobou!

Ráda si také lehá na "podložku" k oknu:

A nebo se zachumlá do deky kdekoliv jinde!

Ráda vystavuje na odiv svou krásu a pózuje před fotoaparáty:

Ráda si jen tak polehává a tváří se při tom jako aristorkat:

A nakonec - taky velmi ráda zlobí a hraje si (mávátka jsou stejně nejlepší!!!):

(za fotky děkuji novým majitelům Ebi a panu Kučerovi, který mi je (kdysi dávno:-)) poslal e-mailem)

1. Úvod

Nenechte se, děti, zmýlit jménem! Elliot je sice, podle slov odborníků, zvíře s dlouhým rodokmenem, ale ve skutečnosti je to obyčejný kocour, kvůli kterému je lidem někdy veselo a někdy smutno, o kterého se musí starat stejně, jako o jakoukoliv jinou kočku, a který také, jako každá správná kočka, vyvádí hodně skopičin a na svůj urozený původ přitom vůbec nekouká. Ale já se tomu ani nedivím – komu by totiž chtělo na něj koukat? Vždyť je to s tím jeho původem nějaké dočista popletené...

Elliot z Velké ohrady (to je jeho celé jméno) je plemenem somálský kocour. Somálsko, děti, je chudá země v Africe, kde je velký hlad a kde by určitě nemohla vyrůstat kočka, která by byla Elliotovi třeba jen maličko podobná. Je to zvláštní, jak nás někdy názvy klamou, viďte? Protože původ Elliotových pra-pra-pra-babiček a pra-pra-pra-dědečků je někde docela jinde – v Austrálii, částečně také v Kanadě... a pak v New Jersey, což je stát na východě Ameriky, kde začaly vyrůstat kočky, které už jako Elliot vypadaly a které také už nesly jméno plemene: somálská kočka.

Žila tam totiž jedna paní, jmenovala se Evelyn Magueová, která těmto kočkám dala název. Myslíte si, že se jí nikdo nezeptal, proč se jmenují zrovna takhle? Proč se jim dala jméno „somálské“, když v somálsku nemají původ, ani se tam třeba nikdy nebyly podívat? Podle mě by se měly jmenovat spíš Australské kočky, nebo Kanadské... a třeba i New Jerseyské, i když... to už je opravdu trochu složité, viďte...

Zkrátka a dobře – té paní Magueové se možná někdo ptal a možná ne, její odpověď, pokud nějaká byla, bohužel neznáme. Je ale pravděpodobné, že somálské kočky jsou trochu příbuzné s jiným plemenem – s habešskými kočkami. A tyhle habešské kočky sice nežily v Somálsku, ale jen o několik kilometrů dál – v Etiopii, kde už naštěstí není takový hlad a dobře se tam nají i třeba i kocour...

Ptáte se, proč se habešská kočka nejmenuje Etiopská? To máte tak – Etiopii se dříve říkalo Habeš a našim drahým kočičkám z té doby už tento název asi zůstal... A tak je pak možné, že měla nějaká habešská kočka pra-pra-pra-sestřenici, která odcestovala z Afriky až do Austrálie nebo Kanady (a třeba to vzala přes Somálsko!) a tam se z ní stala somálská kočka, kdo ví. Ale skoro to tak vypadá – tyhle dvě kočky, které se znají později i z Velké Británie, kde jsou obě už léta šlechtěné, vypadají opravdu jako příbuzné – mají velké uši a oči, mají zbarvení jako rys... kdo ví, co si povídají, když se náhodou někdy někde potkají.

Tak vidíte, jak je to s tím Elliotovým původem složité. A on si toho, věřte či ne, vůbec nevšímá. Leží si na posteli a podřimuje, ve tváři nemá vůbec výraz šlechtice, spíš vypadá jako uličník, který nezkazí žádnou legraci. On sám by jistě řekl: „Na legraci já jsem expert! Se mnou není nic, než legrace!“ A právě proto, že tuším, co se mu většinou asi honí hlavou, vám teď chci vyprávět některé z jeho příběhů, aby jeho radost ze života, jeho uličnictví a hromada poťouchlých nápadů, kterými obdařuje všechny kolem sebe, zůstaly věčné.

Den 1.

Jsou věci, které za peníze nekoupíte.
Jsou věci, kterých se v krizových situacích musíte chytit.
Tento blog vznikl na základě krizové situace, která s kočkami opravdu nemá nic moc společného. Ale aspoň se člověk zabaví.
Vítejte zde.

Vánoce

Vánoce byly supr! Spousta dobrot a nových myší na hraní. (Teď už je stejnak všechny rozkousali psi, ale i tak byly bezva!) Měli jsme krásný vánoční stromek. Nejlepší bylo procházet se pod ním a zkoumat ho z pohledu, který se jen tak někomu nenaskytne:

A co je tahle červená věc?

Dá se to jíst?

Lepší než pelech!

Fakt jsme si to moc užili. Stromek jsme museli letos ale uklidit dřív, protože jsme se po Elliotových nájezdech (nebo spíše náletech) opravdu báli, že by moc ozdob do příštího roku nevydrželo;-)