Pohladit, polaskat...

Další úžasné kočičí video...

Pozdě, ale přece!

Z nového bydlení bych chtěla přidat nějaké fotky... Elliot je tu už skutečně doma, je spokojený a už mu ani tolik nevadí, když se občas převáží z místa na místo (z nového domova do starého a zpátky). Když jsme se nastěhovali, velkou záhadou byla třeba taková pračka, kterou máme v kuchyni:

Elliot je ještě občas trochu vyplašený z věcí, které nezná a z lidí, kteří často chodí na návštěvu, ale většinu změn zvládá dobře a v závěru je to věčně spokojený kocour, který labužnicky polehává (nejlépe po čistém oblečení):

... často si hraje (nejlepší je se při lovení myši válet po lině v kuchyni):

...i když nakonec bohatě postačí i koberec v pokoji (který je moc fajn taky na broušení drápků a psina je, když se to páníčkové snaží zakázat):

Dokonce se často chová vysoce důstojně (ale většinou to bývá jen taková přetvářka):

Co se musí nechat, je to kocour čistotný (a to bez přetvářek):

A co je na novém domově v osmém patře jednou z nejlepších věcí? No přece ten výhled!!!

Stěhování

Tak první pokus o odstěhování se dopadl víc než dobře. Byla jsem mnohem nervóznější než Elliot, který sice celou cestu vytrvale mňoukal (spíš by se možná hodilo přirovnání "křičel jako malé děcko, které někdo mučí"), ale jakmile jsme přijeli na místo, zvykl si až neuvěřitelně rychle. První půl hodinu se tvářil nejistě, ale pak začal normálně žrát i hrát si, a se všemi novými členy domácnosti se skamarádil téměř ihned (myslím, že se na něj i docela těšili:-)). Zpočátku za mnou hodně chodil a nelíbilo se mu, když jsem se zavřela například v koupelně, ale postupem času pochopil, že nový byt nemusí nutně znamenat nový problém - a teď už ochotně předvádí všechny staré móresy, včetně demonstrativního škrábání míst, která jsou zakázaná (zatím nemáme strom, pouze škrabadlo na skříni a to je očividně příliš malé:-)), "nenápadného" pokládání paciček na kuchyňskou linku, schovávání se pod stolem a utíkání, když se má jít spát, případně lovení nohou, které náhodou vyčuhují zpod peřiny.

Na svátky se zase vracíme domů, takže byl uplynulý týden skutečně jen takový testovací. Ale už víme, že po Vánocích se můžeme vrátit. Elliot si zvykl překvapivě rychle (určitě rychleji, než někteří členové domácnosti;-)), takže jsem přestala mít strach, že bych si ho nemohla vzít s sebou.

Ráda bych vám ukázala i nějaké fotky, ale musím si o ně říct Johnymu - můj foťák zůstal prozatím doma. Takže strpení, prosím.

Kde hledat kocoura?

Každá správná kočka ví, že je více než nutné objevovat nové skrýše. Do pelíšku ve skříni už Elliota nikdo nepouští, protože ty chlupy pak absolutně nejdou z oblečení dolů. Šuplíky se nechávají zavřené kvůli nastávajícím Vánocům (někam se ty dárky schovat musí!) a usínat na klávesách už není co bývalo. Ale kocour si prostě musí umět nějak poradit:-).

Víte, jak hubnou kočky?

Předzvěst

... ještě nic není jisté, ale existuje tu možnost, že se brzy budeme stěhovat.

Jak jsme byli na veterině...

Nic příjemného, fakt! Celou cestu - museli jsme jet tramvají a kousek pěšky - tak upěnlivě mňoukal, že nás slyšely snad celé Dejvice a musely se divit, komu že je to tak ubližováno... Byl to neskutečný nářek. U paní doktorky se však Elliot choval vysoce způsobně, i když bylo poznat, že se pořád bojí. Vyšetření proběhlo v pořádku, prý vypadá naprosto zdravě, kůže, srst... prohmatali mu bříško a ani tam očividně také není žádný problém. Proběhlo také vyšetření stroupků pod mikroskopem a žádný parazit se neobjevil. Přesto jsme tedy dostali ampulku mezi lopatky, kdyby náhodou šlo o nějakou neposednou blechu, nebo tak... spíš to ale bude něco jiného. Máme kocoura bedlivě sledovat a pokud se budou stroupky zhoršovat, máme se vrátit a provedlo by se nějaké kompletní vyšetření tkáně, museli by nám ho uspat a tak... No... doufám, že to zmizí, nebo že to je jen nějaká hloupá alergie... Držte nám palce.